V současnosti se umělecké kovářství ocitá stále více v krizi. Trh s produkty uměleckého kovářství, a nehovoříme zde jen o kovaných branách, plotech či mřížích, je stále častěji zaplavován alternativním zbožím. Tento neblahý trend má bohužel vzrůstající tendenci.  Jedná se o různé druhy tzv. kovářských polotovarů, které však s opravdovým řemeslem, či dokonce uměním, nemají pranic společného.

A co že to je ten polotovar? Jde o ryze průmyslový výrobek. Strojní produkci, k jejíž výrobě není potřeba ani kladivo, ani kovadlina a už vůbec ne umělecký kovář nebo dokonce kovárna. Výrobní linky těchto prefabrikátů vychrlí denně miliony kusů. Tyto součásti jsou následně dále nabízeny a všelijak zpracovávány. V ČR existuje vícero výroben tohoto zboží, i když v současnosti se již ve většině jedná o import ze zahraničí.

Proč? Je to zkrátka levnější. Jedná se jak o již hotové produkty například svícny, věšáky apod., tak o pouhé součástky – prvky z nichž mohou být následně svařovány rozměrnější věci jako brány, ploty apod. Společným jmenovatelem těchto výrobků je jejich relativně nízká cena, ale tomu samozřejmě i odpovídající celková kvalita. Nebo spíše nekvalita.

Zcela běžně se jedná o odlitky, výlisky z tenkostěnných plechů, či dokonce plastové prvky. Vzniklé celky se montují zpravidla dle několika obvyklých a neustále se opakujících šablon většinou napodobujících některé z historických slohů. Často jsou nakoupené prefabrikáty ale v podstatě jen náhodně a neodborně svařovány v celek, a to bez hlubší znalosti uměleckého řemesla a principů estetiky.  Vše podle hesla: „Nakup si polotovary a udělej si sám”.

Celá situace by byla naprosto v pořádku, každý produkt má přeci své různé cenové kategorie, které se mohou jedna od druhé i mnohonásobně lišit.

V čem je tedy problém? Produkce těchto výrobků je svými distributory dnes stále častěji vydávána za opravdové a poctivé umělecké řemeslo. Denně se sekáváme se situací, kdy je napodobenina nabízena jako opravdový a nefalšovaný originál, jako poctivé řemeslo a jako umění, ale opak je pravdou. Brána, plot, nebo zábradlí pouze smontované z tzv. kovářských polotovarů je zcela bez jakékoliv umělecké hodnoty.

Proč? Tvůrčí proces vyžaduje čas a tvůrčího ducha. Ještě než se přistoupí k samotné výrobě kovaného produktu, je nutno zhodnotit celou řadu aspektů. Mezi nimi zejména kam a pro koho je věc určena. Jedná se o moderní architekturu, současnou nebo naopak historizující? Je váš dům umístěn do městské zástavby s určitou architektonickou charakteristikou nebo se jedná třeba o hájenku uprostřed lesa? To vše a ještě mnohem více je třeba posoudit a zohlednit předem. To vše určuje pojetí výtvarného řešení.

Tohle náhražka neřeší! Nemá na to čas.  Maximálně se prolisuje katalog a vybere se z několika nabízených plotových polí Hana, Anna anebo Jolana. Ty mají předem daný svůj tvar, zpravidla již někde jinde více či méně okopírovaný.

Bezcenný produkt

O řemeslné hodnotě výrobků smontovaných z těchto náhražek nemůže být taktéž ani řeči. Umělecký kovář by měl ovládat celou řadu tradičních technologických postupů. Pěchování, sekání a probíjení za tepla, kovářské svařování a mnohé další. Umělecký kovář ví co je to pravé nýtování a používá ho. Znalost a užití těchto klasických řemeslných postupů kované bráně, kovanému plotu a veškerým opravdu ručně kovaným výrobkům, tiskne nezaměnitelný a jedinečný vizuální ráz, a je zárukou celkové kvality díla. U imitace nic podobného nehledejte. Celá věc je pouhým rychlým svařencem nakoupených součástek.

Ošizený materiál

 Hraje se zde o co nejnižší prodejní cenu, proto i po stránce materiálové je tato rychloprodukce nedostatečná a ošizená. Na místo masivních kulatin a čtyřhranů s plným průřezem se standardně používají tenkostěnné duté jekly a trubky, výlisky z tenkého plechu, odlitky či dokonce plastové součásti. Výsledkem je výrazně omezená životnost výrobku. U bran často dochází například ke konstrukčním deformacím, křídla následně nedovírají, sedají, křiví se a brána nejde začít, a o vzhledu potom nemluvě. U nefunkčního konstrukčně vadně zhotoveného zábradlí může jít v extrémních případech až o ohrožení zdraví či dokonce života. Do dutých profilů se časem dostává otvory voda, která v zimě mrzne a materiál následně deformuje a trhá. Přichází koroze vedoucí postupně až k úplnému odrezavění nosných částí. Výhodou imitací kovářské práce je relativně nízká pořizovací cena avšak vždy na úkor celkové uměleckořemeslné hodnoty díla.

Napodobenina, ne kovářské řemeslo

Produkce napodobenin a náhražek umělecké kovařiny je dnes bohužel běžně nabízena jako poctivé řemeslo. Prý je to ruční výroba, řemeslo a umění. Jejich výrobek je prý kvalitní, přetrvá dlouhé věky a basta. Opravdu? Distributoři náhražek umělecké kovařiny s oblibou používají ve svém prodeji různé polopravdy, zavádějící popisky apod. Je to rafinovaná hra, které z nedostatku vlastní odbornosti zdá se, snad někdy i sami věří. Zákazník se dozví, že výrobek je kovaný, ale ručně nebo v tovární hale na lisech v tzv. zápustkách apod.? Zákazníkovi je řečeno, že se jedná o opravdovou ruční výrobu, ale to, že svařenec někdo ve výrobně přenesl z bodu A do bodu B jakoby v rukách, to z něj přeci ještě nedělá ruční výrobek. Dle této logiky by potom byly i například boty či textil z Bangladéše nefalšovanou ručí výrobou. Ale tak tomu přeci není. Postupně tedy dochází k masivnímu vytlačování poctivé umělecké kovařiny její nezdařilou napodobeninou. Stále větší procento uměleckých kovářů je potom nuceno svoji vlastní práci hrubě finančně podhodnocovat, jen aby se s cenou dostali na úroveň ceny šmejdu a nepřišli tak o své zakázky.

Co tedy zbývá uměleckému kováři, který se rozhodl svoji práci dělat stále poctivě? Vysvětlovat, vysvětlovat a vysvětlovat. Hledat zákazníka, který zná rozdíl mezi kvalitou a brakem. Takového investora si potom hýčkat a vážit si ho. Na nich totiž závisí zásadní měrou naše budoucnost a uchování poctivého řemesla pro další pokolení!

28. 12. 2020 Mgr. Ondřej Drozd

The post Umělecké kovářství nebo imitace? appeared first on Umělecké kovářství DROZD.